Bitva u Solferina

Bitva u Solferina
konflikt: Druhá italská válka za nezávislost
Boj v San Martinu
Trvání	24. červen 1859
Místo	Okolí města Solferino, Itálie
Souřadnice	45°22′2″ s. š., 10°33′59″ v. d.
Výsledek	Vítězství Francie a Piemontu
Strany
Druhé Francouzské císařství Sardinské království Rakouské císařství Rakouské císařství
Velitelé
Napoleon III. Viktor Emanuel II. František Josef I.
Síla
115 500 mužů 10 700 koní 320 děl [1] 126 722 mužů 6 520 koní 413 děl
Ztráty
1 622 mrtvých Francouzů 869 mrtvých Piemonťanů 8 490 raněných Francouzů 3 982 raněných Piemonťanů 2 922 nezvěstných 2 292 padlých 10 807 raněných 8 368 nezvěstných
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Solferina (24. června 1859) byla největší a rozhodující bitvou druhé italské války za nezávislost, ve které francouzsko-sardinská vojska porazila rakouskou armádu. Bitva představovala rozhodující krok ke sjednocení Itálie a Viktoru Emanuelovi II. otevřela cestu k titulu italského krále.

Ve střetnutí mezi rakouskými a francouzsko-sardinskými vojsky hrála úlohu neschopnost velitele rakouských sil Ference Gyulaia, který se nemohl rozhoupat k akci proti slabým vojskům sardinského krále Viktora Emanuela II. Váhání Rakušanů dalo možnost sardinské armádě se 16. května spojit s francouzským kontingentem, který čítal 120 tisíc vojáků a značně tak navýšil počty malé sardinské armády. Od počátku června začaly jednotlivé boje, z nichž jeden z nejvýznamnějších se konal 8. června, kdy byl do boje nasazen 11. pěší pluk z Písku, doplňovaný v jižních Čechách. V této bitvě u Melegnana se hrdinsky bránilo 6 tisíc rakouských vojáků náporu 30 tisíc Francouzů.